Doprava aneb Kdo slouží komu?

Doprava aneb Kdo slouží komu?

V Českých Budějovicích by ve špičce nechtěl řídit každý (i když se to po malých krůčcích mění k lepšímu). Otázkou je, kolik těch aut v ulicích musíme potkávat a kolik by klidně mohlo zůstat doma. MHD, sdílená kola a sdílená auta nabízí v Budějcích skvěle dostupný udržitelný mix, a to nejen pro jednotlivce.

V první řadě přiznávám bez mučení, že něco takového se mi fakt líbí, o tom žádná:

Zdroj: Unsplash.com

Otázkou je, jestli to nutně musím mít doma (i kdybych na to měl). Mám naprosté pochopení pro všechny nadšence do aut, protože dlouhá léta sleduju “ef jedničky”. Přijde mi, že u dopravy hrozně záleží na stylu života, který vedete (nebo chcete vést). Kdybych dojížděl každý den do práce, mluvím jinak. Kdybych neměl jedno, ale třeba 3 děti, taky mluvím jinak. Ale jelikož žiju ve městě a vlastní auto k životu ani k práci nijak zvlášť nepotřebuju, tak jsem poslední auto, které se mi před 8 lety rozpadlo, nechal pietně zlikvidovat a začal se poohlížet po alternativách. 

První se k úvaze nabízí hojně skloňovaná i hojně zatracovaná elektromobilita. Elektromobil znamená relativně vysokou počáteční investici, ale zato má nulové lokální emise a levnější provoz. Při využití zelené energie na dobíjení může opravdu výrazně zredukovat svoji uhlíkovou stopu. Na druhou stranu není třeba zavírat oči před tím, že infrastruktura pro elektromobilitu dosud není dokonalá a že i elektromobily mají své nezanedbatelné emise. I tak už ale v roce 2020 elektromobil v rámci svého životního cyklu výrazně předčí své tradiční protějšky, a to i pokud předpokládáme nejhorší scénář výroby a dobíjení (baterie vyrobená v Číně a energie pro dobíjení v uhelných elektrárnách). Pokud bych tedy vlastní auto potřeboval a byl ochoten překousnout počáteční investici, rozhodně bych do toho šel, protože jde o udržitelnější pohon.

Zdroj: Transport & Environment

Ale zpět k dopravní udržitelnosti jako takové. Nejde zdaleka jen o ekologii, ale právě i o ty každodenní zácpy pod viaduktem a jinde…Tam totiž vůbec není primární otázkou “co si mám koupit” ale jestli je pro mě vůbec ekonomicky a prakticky rozumné auto vlastnit a/nebo využívat. Na to si samozřejmě každý odpoví sám podle životní situace, potřeb a životního stylu.

Možná to povede “jen” k tomu, že nemusím mít 2-3 auta a stačí jedno, nebo že nemusím auto vlastnit vůbec a jeho využívání mohu rozložit mezi další formy dopravy. A přesně o tom je tento článek. Pojďme si udělat exkurz do toho, jaké jsou v Budějcích možnosti teď, v létě roku 2020, a kolik člověka stojí oproti vlastnímu autu. Nic to nemění na tom, že spousta lidí se bez vlastního auta neobejde. I tak se jim ale občasné využití alternativ může hodit. 

Krok 1: Trolejbusy, autobusy, elektrobusy…

Zdroj: Dopravní podnik města České Budějovice

Koncept MHD asi není třeba představovat. Pokrytí města je podle mě naprosto adekvátní a co se týče páteřních tras, jsou v pohodě i co do intervalů. Nechtěl bych bydlet například na Kališti a dalších vzdálenějších místech, kde je to o dost horší, ale uvažujeme hlavně o městě jako takovém. 

Základní lístek na 60 minut stojí 16 Kč, pokud nakupujete přes automat, v trafice nebo přes aplikaci Sejf (elektronická peněženka). Já osobně využívám posledně jmenovanou, protože se vám nikdy nestane, že by vám chyběly drobné. Občas jsem nakupoval i přes chytřejší automaty, které umožňují bezkontaktní platbu kartou. Těch ale není moc (jeden je například na Poliklinice Sever u Besedy).  

Měsíční jízdenka vyjde na 380 Kč a vyplatí se vám, pokud byste měsíčně projeli alespoň 24 základních lístků. Tříměsíční, pololetní a roční varianta vyjde ještě o něco lépe, ale je třeba ji zaplatit naráz. Nákup roční varianty za 3630 Kč se vyplatí už při 19 projetých lístcích za měsíc. 

Co jsem třeba donedávna nevěděl je, že Dopravní podnik má svou vlastní aplikaci, ve které si pořídíte průkazku i kupón. Nemusíte tím pádem vůbec chodit na pobočku. Jen pozor na dobu schvalování, je to do 16:00 druhého dne, takže nemůžete vyjet hned.    

Pro orientaci ve schématech, linkách a spojích využívám IDOS, ale lze samozřejmě použít i aplikaci Dopravního podniku. 

Krok 2: Vidět svět růžově 

Zdroj: Rekola

Sdílená kola jsou v Budějovicích dobře známým fenoménem. K jejich využití stačí mobilní aplikace a platební karta. Proč Rekola využívat, když má každý správný Budějčák doma aspoň 2 kola?  

  • Do hospody na kole, z hospody po svých / tágem / MHD… 
  • Jsem venku v bodě A, nadávám si, že jsem nechal doma kolo, protože chci do bodu B. Kouknu do aplikace, jedu… Do 5 minut chůze prostě kolo najdete vždycky. 
  • Nemusíte se bát, že vám vašeho miláčka někdo ukradne.
  • Z vlaku, na vlak, v kombinaci s MHD a sdílenými auty. Zkrátka rychlý přesun kamkoli, kde kolo můžete chtít odložit a dál se o něj nestarat.  
  • Asi bych to neměl říkat, ale jednou (v Písku) jsem kolo využil i jako improvizovaný kočárek, když moje ratolest po cestě do centra tvrdila, že jí nefungujou nožičky. Košík je totiž tak bytelný a přivařený k řídítkům, že uveze všechno. A součástí výbavy každého kola jsou i světla, takže o bezpečnost je postaráno. 

Co za to zaplatíte? 

Rekolí ceník má několik variant podle toho, jestli chcete jezdit s předplatným nebo bez. Základní jednorázová výpůjčka na 30 minut vás v Českých Budějovicích vyjde na 20 Kč. Jezdit se stejnou aplikací můžete i v jiných městech, nejblíž například v Písku. Pražská třicetiminutovka pak vyjde na 24 Kč. 

Z předplatných můžete zvolit Standard (50 Kč měsíčně) se 4 volnými jízdami na měsíc nebo Premium (195 Kč měsíčně) s neomezenými jízdami do 30 minut ve všech městech. Pokud si jednu z těchto variant koupíte na celý rok, dostanete slevu 20%. 

Příjemně mě potěšilo i to, že do Budějovic se dostala i nenovější „DeLuxe“ verze kol s přehazovačkou.

Krok 3: Carsharing – sdílím, sdílíš, sdílíme

Zdroj: GoDrive

Někdy je to ale tak, že ani kolo ani MHD nestačí. Potřebujete na výlet, odvézt těžké věci, vzít s sebou víc lidí nebo si prostě “jen” užít větší komfort. A na to v Budějcích máme sdílená auta. Fungují u nás dvě služby: budějcký carsharing GoDrive s 10 vozy (včetně elektromobilu) a celorepublikové Autonapůl s 1 vozem.  

V principu fungují obě stejně, nicméně dostupnější co do počtu budějovických vozidel je GoDrive. K použití služby potřebujete jen mobilní aplikaci, platební kartu, občanský průkaz a řidičský průkaz. Po stažení aplikace vyplníte registrační údaje a do 15 minut můžete jet. U aplikace Autonapůl je při počáteční registraci třeba ještě složit vratnou zálohu. Má ale tu výhodu, že se stejným účtem můžete vypůjčit auto i v 9 dalších městech po celé republice, což se může rozhodně hodit.

Ceny sdílených aut jsou velmi příznivé. Škodu Citigo si podle GoDrive ceníku půjčíte za 39 Kč / hodinu a 4,90 Kč / kilometr. Větší a komfortnější vozy (Škoda Fabia, Škoda Rapid) pak stojí 49 Kč / hodinu a 5,90 / kilometr. Elektrovůz Škoda Citigo iV má dražší hodinovou sazbu, ale jezdíte jen za 3,90 Kč / kilometr. U všech typů aut můžete využít slevové balíčky na víkendy, které obsahují spoustu volných kilometrů zdarma. Palivo, pojištění, všechno je v ceně.   

Pro mě je hlavní výhodou naprosto bezkontaktní obsluha (žádné papírování) a fakt, že auta stojí volně v ulicích a můžu si je půjčit kdykoli, bez ohledu na otevírací dobu, která může být problém u klasických půjčoven. Službu mohou navíc využívat i firmy a výrazně tak ušetřit na vlastní flotile. 

No jo, říkáte si, ale vyplatí se mi to v dlouhodobém horizontu? Záleží. Spočítejte si roční náklady na palivo, pojištění, amortizaci, pořizovací cenu a nájezd a pak si to porovnejte se sdílenými auty. Rozhodně taky neplatí, že carsharing je volbou buď – anebo. Můžete ho klidně využít i jako doplněk, “druhé auto”, náhradu pro případ poruchy vašeho auta, sami víte nejlíp… 

Budějcký „SuperUser“ 

Přemysl, budějcký SuperUser

Byl jednou jeden Přemysl. Nebo Otakar. Nebo Kunhuta. Pro účely experimentu předpokládejme, že je Přemysl nestudent, nedůchodce a nematka. Rozhodl se, že celý rok bude využívat jen MHD, sdílená kola nebo sdílená auta. Přemysl si platí měsíční předplatné na MHD a Rekola a průměrně najede autem GoDrive 250 km za měsíc, což se rovná 62 hodinám výpůjčky auta (tady si Přemysl dovolil okopírovat moje data za poslední rok). 

Je jasné, že zejména u nájezdu autem je to hodně individuální, nicméně sám jsem byl překvapený, jak málo auto vlastně používám (v průměru ho potřebuju mít vyhrazené pro svoji potřebu jen 2,5 hodiny denně). 

Osobně jsem pragmatik a mám rád svobodu. Když vidím, kolik bych sypal do vlastního auta, paliva, pojištění… a všechny ty starosti okolo, tak mám pocit, že bych sloužil spíš já tomu vozu než on mně. Mnohem raději zaplatím měsíčně dva tisíce za prakticky neomezené cestování po Budějcích a investuju ušetřené prostředky do něčeho, co mi dává větší smysl. 

Tak ať se i vám nad alternativami dobře Přemyslí a bon voyage!


Chcete dostávat upozornění na nové články?

Autor článku je zaměstnancem GoDrive. Žádný z přímých nebo nepřímých odkazů a kontaktů v tomto článku není placenou reklamou. Nic z nich nemám, ani za ně nenesu odpovědnost. Snažím se jen podělit o dobrou zkušenost s těmi, kdo žádné podobné kontakty nebo zkušenosti nemají.

Location | Publikováno v Blog